Mirsk

     Do samotného města Mirsk trasy Cyklistického sdružení nevedou. Protínají však patřící do katastru této střediskové obce západní část Kamienického hřebenu. Avšak pozor! Zdá se, že to nebyla náhoda, že se právě tady, ve vsi Krobica, která leží pod hřebenem a na sever od lázní Świeradów Zdrój, narodil v roce 1672 Jan Kryštof Schwedler, pastor a autor až 400 církevních písní. Musely asi dobře odstrašovat čarodějnice, které se toulávaly po Kamienickém hřebenu, i dokonce samotného ďábla, který se měl údajně ve vsi objevit v roce 1613.

     Z Krobie musím tlačit kolo na Supí horu (Sępia Góra, 828 m). Kdysi to bylo oblíbené místo výšlapů lázeňských hostů ze Świeradowa. Gdo ví jestli sem dříve nechodili také horníci z nedaleké Kotliny, mohli tady přece hledat například bylinkářku? Vždyť ve vesnici se kdysi těžilo. Na začátku 16. stol se využívala ložiska cínu v lokalitě Gierczyn, tato však byla již ke konci století vytěžena a proto bylo dobývání později přesunuto do přiléhající ke Kotlině vsi Krobica a také do lokality Przecznica poblíž Gierczyna, kde se také těžil kobalt.

     Tatáž Przecznica byla po dlouhá léta považována také za středisko čarodějnic. Jedná z nich byla dokonce v Mirsku v roce 1593 upálena na hranici, i když údajně to bylo k ničemu, protože byla o několik týdnů později opět spatřena v lese. Vypadá to tady, že se z vesnic Przecznica, Krobica, Kotlina, Gierczynn, Proszowa a Kwieciszowice spíše vystěhovali lidé a vědmy tady zůstaly. Všechny tyto vesnice se zdají pozvolna mizet, propadat v času a prostoru, rozplývat jako neviditelný éter.

    Na úrovni vesnice Proszowa odbočuji na jih. Za vrchem Tłoczyna (785 m) a před vrchem Kowalówka (888 m) sjíždím dolů k Volframovému pramenu. Protože k soumraku zbývají ještě asi dvě hodiny, nebojím se setkání s vědmou a snažím se poblíž najít zbytky Pohanské kaple. Kdo však ví, jestli více čarodějnic nepobývá na Jizerském rozcestí (Rozdroże Izerskie, 767), průsmyku, který spojuje Vysoký hřeben s Kamienickim. Mezi viditelným na jihu bývalým důlním dílem dnes již zavřeného dolu Stanislav, v němž se těžil křemen, a stojící u cesty bývalou chatou "Ludwigsbaude", která ještě do konce 80-tých let fungovala jako sanatorium, je slyšet v mlhavé a vlhké dny kamenné praskání, a dřevěné stonání. Je to prostě takový svět podle čarodějnic.