O kraji
Nejen putování křížem krážem...
 
Kraj je možné objet celý kolem dokola. Je možné putovat po něm křížem krážem a prohlížet si při tom pozorně plody láskyplného vztahu k zemi, vodě, vzduchu, obdivovat se Krkonoším i Jizerským horám zářícím v  každém ročním období jinými barvami. Je také možné ponořit se do hlubin minulosti a poznávat jeho místní názvy, zříceniny, staré fotografie, legendy... a možná také někde v hlubinách narazit na hledače pokladů - nejenom těch skutečně existujících, na badatelé a alchymisty, na skláře, kteří tajně taví sklo, náboženské uprchlíky, milovníky starogermánských bájí, na hosty nošené v nosítkách i na Ducha hor, kterému se v Polsku říká Rzepiór nebo Rzepolicz a v Čechách Krakonoš nebo uctivě pan Jan. A však pojďme začít jak se patří od začátku.
 
Cyklistický kraj leží v Krkonoších, nejvyšším sudetském pohoří, Jizerských horách, které jsou nejdále na západ vysunutým úsekem polských Sudet, a na Jizerském podhůří, k němuž se Jizerské hory na své severní straně svažují výrazným tektonickým prahem. Přes Krkonoše, stejně jako přes Jizerské hory, vede hranice mezi Polskou a Českou republikou, při čemž více než polovina plochy obou pohoří je na českém území. Nejvyšším vrcholem Krkonoš je Sněžka (1603 m), a královnou Jizerských hor je Vysoká Kopa (1126 m).
 
Hory cyklistického kraje jsou šperkovnici přírodních pokladů, které jsou na polské straně chráněny v Krkonošském národním parku (KPN) a přírodních rezervacích "Rašeliniště jizerského údolí" a "Šafrány v lokalitě Górzyniec", a na české straně v Krkonošském národním parku (KRNAP) a v přírodní rezervaci "Jizerskohorské bučiny". V KPN, kde lze narazit na muflony, které byly do Krkonoš přivezeny na začátku 20. stol. z Korsiky, jsou částečně chráněny lesy rostoucí ve středních a vyšších polohách. Dominuje v nich smrk, i když zde původe ve vyšších polohách rostl smíšený jedlově-bukový les. Přirozená stanoviště starých buků jsou dochována např. na vrchu Bukówki (590 m) nad vodopádem Szklarki. Striktně chráněny jsou zde vegetační stupně subalpínsky a alpínsky s ledovcovými údolími, porostem kosodřeviny a vysokými rašeliništi. Přes tato místa stezky Cyklistického sdružení nevedou. Za to v Jizerských horách vede několik cyklotras přímo uprostřed přírodní rezervace "Rašeliniště dolní Jizery", mezi stanovišti břízy zakrslé, borovice kleče nebo suchopýrka trsnatého, na nimiž je možné uslyšet "bečení" přísně chráněné bekasíny otavní, nebo uvidět považovaného na území Evropy za ohrožený druh orla mořského, našeho největšího okřídleného predátora.
 
Avšak v krajině se kromě všech těch pokladů ukrývá svět jako ze staré legendy. Už sám německý název Riesengebirge - Obrovské hory, který se do konce 18. stol. používal společně pro Krkonoše a Jizerské hory, považované v této době za jedno pohoří, nám napovídá, že při jeho vzniku sehrála představivost tehdejších návštěvníků těchto míst větší úlohu než vědecké bádání. V polovině 18. stol., kdy se zde začali objevovat Vlaši a Valoni, průzkumnici a hledači pokladů, zdálo se, že je to krajina na konci světa, obydlena obry, kteří mohli být tím více hroziví, čím větší se hory z perspektivy Jelenohorské kotliny zdály. Valoni, kteří zde hledali zlato a drahokamy, chránili svá naleziště tím, že ještě více šířili pověsti o hrozivém vládci této země, o Duchovi hor, který ztrestá každého, kdo se odváží rušit klid jeho království. Stejně se však mnozí z nich snažili zmocnit jeho bájných pokladů ukrytých ve Večerním hradu. Ducha hor jako ochranný štít proti nežádoucím zvědavcům využívali první zdejší skláři, kteří budovali své hutě v úkrytu a potom, co bylo sklo vytaveno, si rozdělili výrobky a rozešli se je prodat. Nechyběli v kraji také "zlodějíčci", kteří šmejdili po zdejších zelených zahrádkách a hledali mimo jiné lilií zlatohlávek, ze které se prý dalo získat zlato, nebo kořen mandragory, který měl být prostředkem na všechny možné nemoci. Těmto hledačům se říkalo laboranti, protože nejen sami sbírali bylinky, ale z nich také zhotovovali léčivé lektvary. Zprávy o zdejších pokladech se objevili i na dvoře císaře Rudolfa II. Habsburka, který od roku 1583 sídlil v nedaleké Praze a byl známý svými alchymistickými zájmy. Císař vyslal do hor na výzvědy lékaře ze Střehomi, který byl současníky pro své horské výpravy nazýván Montanus. Stejný panovník svým netolerantním přístupem k protestantům způsobili, že se v kraji začali osídlovat češti náboženští exulante, kteří založili mimo jiné např. lokalitu Marysin nebo osadu Velká Jizera (něm. Gross Izer) na Jizerské louce. Později byla zdejší krajina objevena romantickými umělci, kteří se dokonce pokoušeli vybudovat v lokalitě Szklarska Poręba dnes už neexistující Pláň pověsti s cyklem osmi obrazů ukazujících Ducha hor jako personifikované přírodní síly. Jejich okouzlení zdejší krajinou a klímatem ve spojení se skutečnosti, že od poloviny 18. stol. začaly v evropské kultuře dřívější negativní pohledy na hory ustupovat cestovatelské zvědavosti, přineslo v konečném důsledku směsku v podobě rozvoje hromadného turistického ruchu. V zdejším kraji se objevili hosté, kteří cestovali pohodlně nesení v nosítkách, milovníci jízdy na rohatých saních nebo na bobech, lyžaři a postupně také cyklisté kreslící svými koly pavučinu stezek mezi místy, která jsou výjimečná jak svou krásou, tak svými dějinami.

Sandra Nejranowska